Stanovisko SCHP ČR k Návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Členové Svazu chemického průmyslu ČR v souladu s principy Responsible Care dlouhodobě investují do snižování negativních vlivů na životní prostředí, tedy i zlepšování kvality vypouštěných vod.

Podporujeme proto smysluplná legislativní opatření vedoucí ke zlepšování kvality vod, nicméně považujeme za důležité či existenčně nutné, aby legislativou požadovaná opatření byla technicky realizovatelná a ekonomicky únosná.

Novelou zákona navržená opatření ve formě zavedení povinnosti provádět kontinuální měření vod v místě jejich vypouštění do vod povrchových a průběžné zaznamenávání, vyhodnocování a uchovávání výsledků kontinuálního měření vypouštěných odpadních vod (§38 a) tak, jak bylo novelou zákona představeno, odporuje nejen podmínce ekonomické únosnosti, ale v celé řadě případů také podmínce technické realizovatelnosti a z tohoto důvodu žádáme zrušení §38a z návrhu novely zákona.

Jako provozovatelé chemických výrob jsme bráni, více méně automaticky, jako takzvaní „velcí znečišťovatelé“. K této klasifikaci bezesporu přispívá nejen běžný výstup znečištění, ale je zohledněno i riziko dopadů případné havárie. Celá řada našich členských firem má (i díky poučení z mimořádných událostí v minulých letech) vybudován komplexní systém ochrany recipientu, včetně kontinuálního sledování vybraných parametrů, jejich vyhodnocování a technických preventivních opatření pro ochranu vod.

Budování smysluplného systému včasného varování lze považovat za vstřícný krok ze strany firem ve snaze zapojit do procesu i orgány státní správy, tedy vodoprávní úřad, ČIŽP a jednotlivá Povodí.

Problém však nastává v okamžiku, kdy existuje snaha tato opatření kodifikovat plošně do podoby legislativního předpisu, který vyžaduje ze strany zpracovatele/navrhovatele nastavení dostatečně univerzálního přístupu právní úpravy, avšak zároveň aplikaci dostatečně konkrétního přístupu k zajištění vymahatelnosti plnění povinnosti.

Jednoduše řečeno, pokud má Ministerstvo životního prostředí ambici vytvořit legislativní povinnost, musí mít předem zohledněny veškeré aspekty, to znamená:

• Komu budou vodoprávní úřady povinnost ukládat?
• Co přesně se bude monitorovat?
• Podle jakých standardů se bude monitorovat?
• Kde se bude monitorovat?
• Jak se to bude vyhodnocovat (kdo stanoví havarijní limit)?
• Kdo bude plnění povinností kontrolovat a jak často atd.?

Na všechny výše uvedené dotazy je potřeba znát odpověď před přijetím zákona a zohlednit je k prováděcích předpisech. V opačném případě se dá očekávat, že vodoprávní řízení u ukládání těchto povinností budou komplikovaná a kontroverzní.

Z průzkumu mezi odpovědnými pracovníky v oblasti vod v naší členské základně zároveň vyplynulo, že pro tak detailní monitoring, který by byl schopen jednoznačně identifikovat vznik a původce havárie, nejsou v současné době technické prostředky.

Domníváme se, že návrh § 38 a) není dostatečně technicky podložen a že nebyla dostatečně zhodnocena dostupnost v praxi spolehlivě funkčních zařízení pro navrhované účely. Zároveň není navrhované měření, resp. jeho vyhodnocování, dostatečně uvedeno do souvislostí s plněním již dnes stanovených emisních limitů a se vznikem havarijní situace tak, jak je popsáno v §40 vodního zákona.

Svaz chemického průmyslu ČR z výše uvedených důvodů nesouhlasí se zavedením povinnosti provádět kontinuální měření znečištění odpadních vod zejména z důvodu technických omezení, nespolehlivosti výsledků měření, nebezpečí neadekvátního odstavování a vysokým nákladům na samotné měření a žádáme o zrušení §38 a) v navrhované novele zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Praze 9.1.2024