Stanovisko SCHP ČR k návrhu dokumentu: Sdělení Komise „Strategie udržitelnosti chemických látek“ („Chemical Strategy for Sustainability“

Návrh Strategie požaduje redefinování způsobu výroby, užívání a odstraňování chemických látek,
a dále stanovení cesty k netoxickému životnímu prostředí. Komise ve své strategii požaduje přechod k netoxickému životnímu prostředí a nulové znečištění v Evropě.  Pojem „netoxické životní prostředí“ ani „nulové znečištění v Evropě“ však nejsou definovány. Komise dále předkládá návrh tzv. „netoxické hierarchie“ a pracuje s obraty, jako je „použití, která nejsou zásadní pro společnost“ či novou kategorií „látek vzbuzujících obavy“. Není zřejmé, jak EU Komise tyto pojmy definuje. Co je myšleno označením „bezpečné a udržitelné chemické látky“, které v návrhu stojí na vrcholu netoxické hierarchie? V praxi je nutné pracovat s momentálně dostupnými technologiemi a fyzikálně-chemickými zákony. Jak lze „redefinovat“ výrobu a užívání chemických látek či dosáhnout nulové znečištění? Co lze, je zdokonalovat a posilovat kontrolu výroby a nakládání s chemickými látkami v rámci dosud existujících právních a kontrolních mechanismů a minimalizovat emisní zatížení.

Již v současné době platí přísné bezpečnostní standardy, které musí výrobci i uživatelé chemických látek plnit (např. IPPC). EU má robustní rámec pro regulaci chemických látek. Tento je nejkomplexnější na světě, neboť se formuje již několik desetiletí především s ohledem na ochranu životního prostředí, biodiverzitu, zdraví lidí a organismů. V současné době existuje cca 40 předpisů, které výrobu a nakládání s chemickými látkami velmi přísně regulují. Odmítáme proto např. zásadní změny nařízení REACH, jak jsou nastíněny v návrhu Strategie. Obtížně přijatelné a aplikovatelné jsou též změny hodnocení rizik chemických látek, nové kategorie SVHC látek, nový požadavek na registraci některých polymerů, další informační požadavky pro látky bez ohledu na tonáž vzhledem k možné karcinogenitě, změna přílohy I. Nařízení REACH z důvodu řešení kombinovaného účinku chemických látek a další. Nařízení REACH a CLP (a další) jsou dostatečně robustní.

Chemický průmysl je klíčový v poskytování řešení pro klimaticky neutrální a digitální Evropu a posílení strategické autonomie Evropy ve výrobě chemikálií a materiálů. Chemický průmysl a navazující odvětví zpracovatelského průmyslu proto potřebují přilákat nebo udržet v EU dlouhodobé investory. Nelze současně s tím zvyšovat nejistotu investorů a výrobců zásadními a častými změnami regulatorního rámce.

V první řadě je třeba zvýšit přehlednost jednotlivých nařízení EU, která se věnují rizikům chemických látek (např. nařízení REACH, CLP, POPs, nařízení o rtuti, nařízení o detergentech, RoHS a další). Dále posílit transpa-rentnost při stanovování priorit opatření pro nakládání s chemickými látkami a tím i zlepšit předvídatelnost dlouhodobých investic v Evropě. V neposlední řadě pak prosazovat velmi propracované zásady evropské regulace chemického průmyslu mimo hranice EU, protože pouze globální změny v této oblasti mohou přinést skutečný účinek. Realizace těchto představ pouze v Evropě může paradoxně vést ke zvýšení globálního zatížení planety a lidstva.

SCHP ČR podporuje vytvoření platformy zainteresovaných stran k usnadnění strukturovaného dialogu mezi Komisí, členskými státy, zástupci Evropského parlamentu, průmyslu, následných uživatelů, spotřebitelů a nevládních organizací. Tento by měl zkoumat, jaké případné změny regulatorního rámce mají být provedeny, aby nedošlo k zásadnímu narušení hodnotových řetězců zpracování a využití, které jsou závislé na chemikáliích. Platforma by se mohla zabývat tématy, jako je definice „bezpečných a udržitelných“ chemických látek, zlepšení účinnosti regulace s využitím principu „jedna látka – jedno hodnocení“, zjednodušení chemické legislativy EU.

Komise odhadla teoretické zdravotní přínosy implementace nařízení REACH na 50 mld. EUR do roku 2050. Odhadované náklady průmyslu na implementaci jsou cca 10 mld. EUR reálných výdajů. Výsledkem dosavadní implementace nařízení REACH je nejrozsáhlejší databáze informací o chemických látkách na světě. Informace o látkách jsou přístupné na webových stránkách ECHA celému světu a díky nim došlo k náhradě nebo omezení mnoha nebezpečných látek. Jde o bezprecedentní příspěvek k ochraně zdraví a životního prostředí nejenom v EU, ale i globálně (byť se kýžený efekt uplatňuje spíše jenom pro trh EU). Nositelem know-how a nákladů jsou především chemické podniky ze členských zemí EU!

Důležitá je maximální harmonizace agendy chemických látek, která povede k odstranění duplikací činností jednotlivých agentur a dosažení jejich vzájemného souladu na horizontální úrovni.  Podporujeme proto přez-koumání činností agentur a vědeckých orgánů EU k posunu směrem k procesu „jedna látka – jedno hodnocení“, který provede Komise. Podporujeme též dosažení stejné vysoké úrovně vymáhání práva a dodržování předpisů ve všech členských státech EU.

Plně podporujeme zaměření Komise na nebezpečné  chemické  látky v dovážených výrobcích do EU. Současná regulace umožňuje do EU dovážet výrobky obsahující látky, pro jejichž  používání musí výrobce v EU získat povolení podle nařízení REACH,  dovozci  však takové povolení nepotřebují!

Podporujeme autonomii EU ve výrobě strategických chemikálií, jako jsou léky, dezinfekční přípravky
a materiály pro přechod ke klimaticky neutrální a digitální Evropě. Podíl výroby chemikálií v EU na světové produkci však dlouhodobě klesá, též díky přísné regulaci v EU a následnému přenesení výrob mimo EU.  Podle Cefic klesl podíl EU na světovém prodeji chemikálií z 26,5 % v roce 2008 na 16,9 % v roce 2018, přičemž absolutní objem výroby chemických látek v EU, i ČR v posledních letech stagnuje při radikálním nárůstu zejména v asijském regionu. EU se tak stává globálně závislou ekonomikou.

Evropská „zelená obnova“ má být založena na průmyslu vyrábějícím baterie, elektrická zařízení, informační technologie, solární panely a větrné turbíny.  Tato výroba je ohrožena rostoucí závislostí na zásobování strategickými kovy a minerály (kobalt, lithium a další) ze zemí mimo EU. Je třeba posílit odolnost vůči budoucím šokům v zásobování těmito strategickými surovinami i samotnými výrobky a akcentovat na principy cirkulární ekonomiky. Zároveň je nutné upozornit, že případné zavedení „uhlíkové daně“ na dovážené výrobky a suroviny ze zemí mimo EU bude představovat finanční zátěž především pro spotřebitele a výrobce uvnitř EU a nepřinese Evropě pravděpodobně žádný pozitivní efekt.

Vítáme snahu Komise podporovat pomocí finančních a investičních mechanismů investice do snižování uhlíkové stopy výrobků inovací, rekvalifikace pracovní síly, přístup k rizikovému financování a investice do VaV. Tyto je však nutné provádět koncepčně, s ohledem na nemalé změny, kterých bylo dosud dosaženo a při zachování globální konkurenceschopnosti evropského průmyslu.

Představenstvo SCHP ČR                                                                

V Praze 22.7.2020                                                                             Prezident SCHP ČR              Ředitel SCHP ČR