RECETOX pomáhá zemím zbavit se znečištění polychlorovanými bifenyly

Globální reakce na kontaminaci PCB vyústila v jejich zařazení do Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech (POPs), která byla přijata v roce 2001 a vstoupila v platnost v roce 2004. Úmluva stanovuje povinnost států identifikovat, označit a odstranit zařízení obsahující PCB do roku 2025 a zajistit zneškodnění veškerého PCB odpadu do roku 2028. A právě národní plány na zneškodňování POPs, které stanovují základní obrysy eliminace vybraných POPs, jsou předmětem mezinárodních projektů koordinovaných RECETOX.

Co jsou PCB?

Polychlorované bifenyly (PCB) jsou syntetické organické sloučeniny, které zanechaly nesmazatelnou stopu v oblasti životního prostředí i veřejného zdraví. Tyto chemikálie, charakteristické svou bifenylovou strukturou (dvě propojená benzenová jádra), byly poprvé syntetizovány na konci 19. století, avšak širokého průmyslového využití dosáhly až v polovině 20. století.

PCB byly svého času považovány za průmyslový zázrak díky svým mimořádným vlastnostem: chemické stabilitě, tepelné vodivosti, nehořlavosti a odolnosti vůči oxidaci. Tyto charakteristiky je předurčily k širokému použití, zejména jako izolační kapaliny v elektrických zařízeních, například v transformátorech a kondenzátorech. Uplatnění našly také v systémech pro přenos tepla, hydraulických kapalinách a v řadě otevřených aplikací, včetně barev a plastů.

Navzdory své průmyslové užitečnosti se PCB ukázaly jako jedny z nejproblematičtějších kontaminantů moderní éry. Již v 60. letech 20. století byly zjištěny u volně žijících živočichů daleko od míst jejich používání, což poukázalo na jejich schopnost transportu na velké vzdálenosti v prostředí. PCB jsou vysoce perzistentní, hromadí se v organismech a dochází k jejich biomagnifikaci v potravních řetězcích. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) zařadila PCB mezi karcinogeny skupiny 1, jelikož jsou spojovány s řadou nepříznivých zdravotních účinků, včetně rakoviny, poruch reprodukce, neurotoxicity a dysfunkce imunitního systému.

Globální reakce na kontaminaci PCB vyústila v jejich zařazení do Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech (POPs), která byla přijata v roce 2001 a vstoupila v platnost v roce 2004. Podle článku 7 úmluvy jsou PCB uvedeny jak v příloze A, tak v příloze C, což zavazuje státy k postupnému ukončení jejich používání a k zajištění environmentálně šetrné likvidace. Úmluva stanovuje povinnost států identifikovat, označit a odstranit zařízení obsahující PCB do roku 2025 a zajistit zneškodnění veškerého PCB odpadu do roku 2028. A právě národní plány na zneškodňování POPs, které stanovují základní obrysy eliminace vybraných POPs, jsou předmětem mezinárodních projektů koordinovaných RECETOX.

Hlavní cíle projektů koordinovaných RECETOX 

Hlavním cílem těchto projektů je usnadnit provádění Stockholmské úmluvy v zúčastněných zemích prostřednictvím vypracování, přezkumu a aktualizace národních implementačních plánů a jejich předložení konferenci smluvních stran (COP) úmluvy, a to posílením národních technických kapacit a odborných znalostí, jakož i postupů pro využívání národních zdrojů a údajů. Cílem projektu aktualizace NIP je implementovat Stockholmskou úmluvu a posílit ochranu lidského zdraví a životního prostředí před riziky, která představuje nesprávné používání, nakládání a uvolňování POPs. 

Národní implementační plán (NIP) je povinný dokument dle čl. 7 Stockholmské úmluvy, ve kterém každá země (smluvní strana) nastiňuje, jak bude plnit své závazky v oblasti ochrany lidského zdraví a životního prostředí před perzistentními organickými znečišťujícími látkami (POP). Tyto plány podrobně popisují vnitrostátní předpisy, rozhodovací procesy a opatření pro nakládání s POPs během jejich celého životního cyklu a musí být pravidelně přezkoumávány a aktualizovány, aby odrážely nové POPs uvedené v úmluvě. Program OSN pro životní prostředí (UNEP) a sekretariát Stockholmské úmluvy poskytují poradenství a technickou pomoc, aby pomohly zemím vypracovat, aktualizovat a úspěšně dokončit jejich Národní implementační plány.

Hlavními součástmi plánu jsou inventury POPs, které detailně popisují stav výroby, užití, dovoz, vývoz zvolené chemické látky (POP). Inventury obsahují také posouzení dopadu dané látky na životní prostředí a kroky, které povedou k ukončení výroby, užívání či dovozu/vývozu dané chemické látky. Inventury představují důležitou část NIP, ale jsou i velmi důležitou součástí celkových aktivit směřujících k implementaci Stockholmské úmluvy. Z praktického hlediska pak slouží nejen jako důležitý zásobník dat o dané látce, ale také představují platformu pro spolupráci vlád, neziskových organizací a průmyslu. Jak tedy vypadá situace v oblasti inventur PCB ve vybraných projektových zemích?

Gruzie: Systematické hodnocení odhaluje významnou kontaminaci
Gruzie nikdy nevyráběla PCB lokálně, avšak zařízení obsahující PCB byla široce používána, zejména transformátory v rámci elektrické infrastruktury. Komplexní inventarizace provedená podle mezinárodních standardů zahrnovala testování 5 000 transformátorů, přičemž kontaminace PCB byla zjištěna u 288 jednotek (5,76 %). Na základě tohoto vzorku se odhaduje, že na celém území Gruzie se nachází téměř 1 000 kontaminovaných transformátorů obsahujících přibližně 327 tun transformátorového oleje s PCB.

Inventarizace identifikovala transformátory vyrobené mezi lety 1940 a 2000 v různých zemích, včetně Arménie, České republiky, Polska, Rumunska, Sovětského svazu a dalších států východní Evropy. Čištění transformátorových olejů kontaminovaných PCB je plánováno na rok 2025, což představuje klíčový krok k naplnění závazků vyplývajících ze Stockholmské úmluvy.

Severní Makedonie: Vzorový program nakládání s PCB
Severní Makedonie je příkladem vzorného přístupu k nakládání s PCB. Sama PCB nikdy nevyráběla, avšak až do roku 1986 dovážela zařízení od bývalých jugoslávských výrobců. Země provedla podrobnou inventarizaci zahrnující odběr vzorků, screening a laboratorní ověřování čímž identifikovala 1 099 tun kontaminovaného zařízení a odpadu.

Pozoruhodné je, že Severní Makedonie dosáhla významného pokroku v likvidaci: 1 000 tun zařízení a odpadu s PCB bylo dekontaminováno nebo zneškodněno, z toho 895 tun transformátorů bylo ošetřeno v národním zařízení a 89 tun kondenzátorů bylo vyvezeno k likvidaci spalováním. Zbývá odstranit pouze 100 tun, většinou uložených v majetku zkrachovalých průmyslových podniků. Země vytvořila komplexní právní rámec, vybudovala kapacity pro zpracování a vedla rozsáhlé informační kampaně, čímž se stala regionálním vzorem pro nakládání s PCB.

Bosna a Hercegovina: Složité výzvy napříč více jurisdikcemi
Federální uspořádání Bosny a Hercegoviny vytváří specifické problémy v oblasti řízení PCB. Přestože PCB nebyly nikdy vyráběny domácí produkcí, zařízení od regionálních výrobců (Iskra, Minel, Rade Končar) bylo široce využíváno. Inventarizace z roku 2024 identifikovala 643 510 kg funkčního zařízení obsahujícího PCB, 54 274 kg nefunkčního zařízení a 3 124 kg PCB oleje uskladněného v sudech.

Země postrádá zařízení pro environmentálně šetrné zpracování PCB, a proto musí veškerý odpad vyvážet. Od roku 2006 Bosna a Hercegovina dokonce dovezla 611 kg materiálů obsahujících PCB, a to navzdory absenci vlastních kapacit pro jejich zpracování, zatímco 940 tun odpadu a kapalin obsahujících PCB vyvezla. Legislativní rámce existují ve Federaci Bosny a Hercegoviny a Republice srbské, avšak distrikt Brčko postrádá specifickou legislativu pro nakládání s odpady PCB, což vytváří regulační mezery.

Kazachstán: Rozsáhlé problémy z minulosti

Kazachstán představuje zemi s nejrozsáhlejší kontaminací PCB, přičemž v rámci počátečních inventarizací bylo identifikováno více než 50 000 kusů zařízení obsahujícího PCB. Země nikdy nevyráběla PCB, avšak v Ust-Kamenogorsku provozovala významný závod na výrobu kondenzátorů, jehož činnost byla ukončena v roce 1989 po zavedení zdravotních regulací v SSSR.

Rozsah kontaminace je značný: 114 transformátorů se sovtolem (čisté PCB), přibližně 50 000 kondenzátorů (z toho 15 000 zakopaných na jaderném testovacím polygonu Semipalatinsk) a různá průmyslová zařízení v těžebním, metalurgickém a energetickém sektoru. Kazachstán však dosáhl významného pokroku v likvidaci, když od roku 2007 vyvezl 648,65 tun odpadu obsahujícího PCB do evropských zařízení. V současnosti se buduje zařízení pro jejich zneškodňování, které bude schopné zpracovat zbývající odpad, včetně kondenzátorů z bývalé vojenské základny Daryal-U.

Černá Hora: Komplexní projektový přístup
Černá Hora realizovala ambiciózní projekt „Environmentálně šetrné nakládání s PCB“ podporovaný UNDP, který se zaměřil na odhadovaných 900 tun zařízení, odpadu a půdy kontaminovaných PCB. Tento komplexní přístup zahrnoval aktualizaci inventarizace, budování kapacit, školení zainteresovaných stran a vytvoření partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem.

Projekt přinesl významné výsledky: 475 tun odpadu a zařízení s PCB bylo odstraněno a zneškodněno, 80 tun transformátorů bylo dekontaminováno a vráceno zpět do provozu a 1 050 tun půdy kontaminované PCB bylo sanováno a vyvezeno. Díky regionální spolupráci, zejména s makedonským zařízením pro zpracování, Černá Hora nalezla praktická řešení a současně vybudovala národní kapacity pro budoucí nakládání s PCB.

Závěr  

Inventarizace v pěti sledovaných zemích ukazují jak přetrvávající problémy, tak i vznikající řešení v oblasti regionálního nakládání s PCB. Ačkoli žádná z těchto zemí PCB komerčně nevyráběla, všechny zdědily významnou kontaminaci ze zařízení dováženého především z bývalého Sovětského svazu a Jugoslávie v průběhu 20. století.

Společnými výzvami jsou absence zařízení pro zpracování PCB, což nutí země k nákladnému vývozu odpadu k finální likvidaci, a potřeba komplexních právních a institucionálních rámců. Regionální příklady však zároveň ukazují úspěšné strategie: integrovaný přístup Severní Makedonie, kombinující národní kapacity pro zpracování PCB s komplexní regulací; systematický přístup Kazachstánu k rozsáhlé kontaminaci; a projektový model Černé Hory založený na mezinárodní spolupráci.

Termín roku 2025 pro vyřazení zařízení obsahujícího PCB z provozu a termín roku 2028 pro environmentálně šetrné nakládání s odpady vytvářejí naléhavé časové rámce pro akci. Tyto inventarizace poskytují nezbytné východisko pro plnění závazků vyplývajících ze Stockholmské úmluvy a zároveň přispívají k ochraně lidského zdraví a kvality životního prostředí. Regionální spolupráce, zejména prostřednictvím sdílených zařízení pro zpracování PCB a výměny znalostí, se ukazuje jako klíčový faktor pro dosažení nákladově efektivní a environmentálně šetrné eliminace PCB.

Úspěšné řízení PCB vyžaduje trvalý politický závazek, dostatečné finanční zdroje, pevné regulační rámce a pokračující mezinárodní spolupráci. Zkušenosti zdokumentované v těchto inventarizacích poskytují cenné poznatky pro další země, které čelí podobným výzvám při naplňování svých závazků ze Stockholmské úmluvy.