Příspěvek evropského chemického průmyslu k udržitelnosti

Na tiskové konferenci Evropské asociace chemického průmyslu - CEFIC, konané 11. 7. 2018 v Milaně, podal výkonný generální ředitel Michael Mensinke informace o aktivitách (www.chemanager-online.com – CEFIC Expects Modest Chemical Production Growth).

Na světovém obratu chemické průmyslu ve výši 3,36 miliard euro se podílí Evropa, tj. EU plus ostatní státy 0,597 miliardami euro a zaujímá tak druhé míst za dominantní Čínou.

Zatímco čínská chemie bojuje za zlepšení životního prostředí, zejména za snížení exhalací CO2, evropský chemický a plastikářský průmysl se soustřeďuje na cirkulární ekonomiku, zejména na efektivní využití plastových odpadů, stejná odvětví v USA sázejí na zvyšování těžby a využití břidlicového plynu na konkurenceschopné plasty. Nejdůležitější monomer etylen je v EU významně dražší než v USA nebo v zemích Středního Východu.

V Miláně bylo prezentováno, že za 1. čtvrtletí 2018 vzrostla výroba evropského chemického průmyslu proti stejnému období roku 2017 o 1,9% /podle informace CEFIC z 2.7. to bylo za období leden - duben pouze 1,2%/, v ČR o 7,6%. Stupeň využití kapacit dosáhl 82,9%, což je o 1,4% méně než vloni.

Export vzrostl o 3,5%, import o 1,7%. Celoročně očekávají v roce 2018 i 2019 stejnou hodnotu růstu o 1,5%, hlavně díky růstu výroby polymerů, specialit a spotřebitelské chemie. Zhoršuje se klima v globální ekonomice – protekcionismus v USA, BREXIT, obchodní války, sankce aj.

Při současných negativních kampaních proti plastům se zapomíná, resp. se úmyslně neargumentuje přínosy z jejich aplikací. Evropský chemický průmysl spotřebovává pouze 5% energie, avšak jeho produkty, zejména plasty napomáhají snižovat evropskou spotřebu energií o 37%.

Do roku 2030 dojde u dvou sektorů s největší spotřebou energií – v dopravě a v budovách o další snížení – v dopravě ze současných 349 Mtoe /miliony tun olejového ekvivalentu/ na 154 Mtoe, v budovách z 295 na 178 Mtoe.

CEFIC věnuje značnou pozornost udržitelnosti a oběhové ekonomice. Za zmínku stojí dokumenty Chemistry can-Accelerating Europe towards a sustainable future (www.chemistrycan.com) a Taking the european chemiccal industry into the circular economy (www.accenture.com).

Ve studii renomované agentury Accenture se poukazuje na skutečnost, že recyklace skla a kovů má již dlouhodobou tradici, když je v současnosti 73% skleněných lahví a 50% kovu recyklováno. Výrobci oceli tak šetří 20 - 20% nákladů na výrobu.

Situace v chemii je složitější – jednak velkým počtem výrobků, jednak proto, že se jedná o cirkularitu molekul a společnost hledá efektivní cesty. Ročně vyrábí Evropa 330 mil. t chemických produktů. Rozebírají pět okruhů k řešení, přičemž potenciál je uveden v tabulce.

1.Substituce vstupních surovin z fosilních na biomasu. Ročně vyrábí evropská chemie z 8 mil.t obnovitelných surovin (20% cukr a škrob, 16% rostlinné oleje, 14% odpady z výroby papíru, 13% glycerin, zbytek ostatní). Totální náhrada fosilních surovin nepřipadá v úvahu, neboť by představovala vynětí 14% současně obdělávané zemědělské půdy.

2.Násobné užití produktů - lze docílit opakované užití 16% (17mil.t) molekul ze 106 mil.t výrobků, určených zákazníkům. V případě plastů, aplikovaných v obalech, odhaduje Ellen McArthurFoundation potenciál znovuužití v roce 2025 na 20%, tj. 5 mil.t v Evropě.

3.Mechanická recyklace u odpadních plastů se pohybuje mezi 15 – 51% v jednotlivých státech EU-28. Takto se do procesu vrací 5 mil.t plastů, avšak potenciál při zlepšení designu, sběru, třídění a technologiích regranulace odhadují na 19 mil.t.

4.Chemická recyklace spočívá ve štěpení makromolekul, např. depolymerací, katalytickým krakováním nebo plazmovým zplyňováním. Procesy jsou ve stadiu výzkumu a průmyslové realizace budou vyžadovat značné investiční prostředky. Potenciál 8 mil. tun plastů.

5.Energetické využití odpadních produktů a následné využití zplodin CO2 konverzí termochemickou, fotochemickou, elektrochemickou, biochemickou, nebo katalytickou hydrogenací. Technologie jsou investičně nejnáročnější.

Tabulka. Potenciál evropského chemického průmyslu do r.2030, investice a potřeba energií. Zdroj Accenture.

Často diskutovaných tématem je náhrada plastů jinými produkty. Novější studie, kterou zadala ACC (Americká chemická asociace) firmě Trucost se uvádí, že globální environmentální náklady na aplikované plasty v roce 2014 (tj.spotřeba 311mil. t) jsou 3,8x nižší než na materiály, které by mohly plasty nahradit.

Konkrétně by se zvýšily ze současných 139 mld. USD na 533 mld. USD. V řadě případů jsou náklady na kg alternativní suroviny nižší, avšak jejich potřeba je 4x vyšší k dosažení srovnatelného efektu.

Do environmentálních nákladů zahrnují: náklady na vstupní suroviny a energie, na výrobu produktů, na přípravu a využití po skončení životnosti a poškození oceánů.

Výše uvedené náklady dělí v mld. USD na:

• Změny klimatu: u plastů 71, u alternativy 183
• Škody na zdraví a ekosystémech: plasty 63, alternativa 343
• Škody v oceánech: plasty 5, alternativa 7

Pro Evropu spočítali environmentální náklady na aplikaci plastů ve výši 47 mld. USD, na alternativní řešení 194 mld. USD, tj. alternativní řešení by byla 4,1x nákladnější. Na všechny tyto aspekty by měli zákonodárci přihlížet dříve, než přistoupí na zákazy některých aplikací plastů.