23. 8. 2019 / ARCHIV ČLÁNKŮ / Autor: František Vörös, konzultant

Plasty pro styk s potravinami a recyklace

Jednou z klíčových, ale často přehlížených součástí cirkulární ekonomiky, je role chemikálií. Při mechanických recyklacích postuživatelských odpadních plastů je věnována malá pozornost obsahu starších, dnes již zakázaných chemikálií.

Recyklovaný plast může být výhodný pouze tehdy, pokud splní stejná kritéria nezávadnosti jako panenský plast. Pro chemické látky se celosvětově ujal registrační systém CAS /www.cas.org/.

Jedná se o mezinárodně uznávaný jednoznačný číselný kód, používaný v chemii pro chemické látky, polymery, biologické sekvence, směsi a slitiny. Byl zaveden redakcí světově nejrozšířenějšího chemického referátového časopisu Chemical Abstracts, vydávaného Americkou chemickou společností

Společnost udržuje databázi chemických sloučenin popsaných ve vědecké literatuře, v patentech a v jiných publikacích. Databáze je také nejautoritativnějším zdrojem informací o anglických názvech sloučenin.

Dramatický vývoj počtu registrovaných chemikálií v posledních letech je patrný z obrázku. Zatímco do roku 1965 byla v průměru registrována jedna sloučenina každých 2,5 minuty, v roce 2016 to již bylo každou 1.4 sekundu. Do roku 2012 bylo registrováno 1,45 milionu polymerů.

CAS Registry.png

 Zdroj: International Sustainable Chemisty Colaboration Centre 

Evropský chemický průmysl je nejvíce regulovaným na světě. Všechny chemické látky používané při výrobě plastů jsou pokryty chemickým zákonem REACH. Evropská chemická agentura /ECHA/ vlastní databázi o 130 000 chemických látkách, z nichž 201 je zařazeno mezi látky vzbuzující velmi velké obavy. Samotné plasty sice nepodléhají REACH (monomery a aditiva ano), avšak citlivé aplikace, jako jsou plasty pro styk s potravinami a dětské hračky jsou legislativně regulovány. 

Důležité je zapojení vědecké sféry do zkoumání potencionálních rizik, přičemž je nutno zdůraznit, že inovované metody a přístroje jsou dnes schopné identifikovat množství příměsí v hodnotách pod ppb (1 část z 1 miliardy). Více o REACH a agentuře ECHA lze vyhledat na tomto webu.

Nejčastěji se aplikují plasty jako obaly. Více než polovina aplikací těchto plastů v obalovém průmyslu je realizována při balení potravin. Účinnost tohoto balení je vysoká. V rozvojových zemích, kde je spotřeba plastů na balení potravin nízká, se během transportu potravin ke spotřebiteli zkazí, ještě před konzumací, polovina potravin. 

Ve vyspělých státech s vysokou spotřebou plastů pro balení potravin činí tyto ztráty max. 1-2 %. Moderní balení udrží potraviny čerstvé a hygienické, zároveň chrání produkt proti zničení a poskytuje zákazníkovi potřebné informace, jako složení potraviny, životnost, ale i typ obalu a recyklovatelnost.

Základními předpisy pro tyto aplikace jsou Nařízení EP a Rady EK č.1935/2004 a Nařízení EU č.10/2011 s 12 dodatky Prvním předpisem byl mimo jiné zřízen Evropský úřad pro bezpečnost potravin - EFSA - www.efsa.europe.eu

Tato organizace je zodpovědná za veškerou agendu a harmonizaci evropských a vnitrostátních předpisů v oblasti bezpečnosti potravin. Jedná se o nezávislou, vysoce odbornou organizaci, která je sice financována z prostředků EU, ale pracuje nezávisle na orgánech EU.

Nařízení definuje požadavky na materiály a předměty určené pro styk s potravinami - www.europa.eu/food. Do kategorie výrobků pro styk s potravinami patří všechny materiály a předměty, které záměrně přicházejí do styku s potravinami a pokrmy během celého výrobního procesu, včetně jejich odměřování, balení, skladování, přepravy a podávání. 

Z významnějších aplikací sem patří obaly, příbory, nádobí, kelímky, lahve, víčka, kuchyňské spotřebiče. Platí i pro materiály a předměty, které jsou v kontaktu s vodou určenou pro lidskou spotřebu, nepokrývá však např. pevné zásobníky vody.

Harmonizace legislativy materiálů pro styk s potravinami v rámci EU splňuje dva hlavní cíle:
- ochranu zdraví zákazníků
- odstranění technických barier v obchodu.

Článek 3 Nařízení č. 1935/2004 předepisuje, že materiály a předměty pro styk s potravinami musí být vyrobeny v souladu se „Správnou výrobní praxí“ tak, aby za obvyklých nebo předvídatelných podmínek použití neuvolňovaly své složky do potravin v množstvích, která by mohla: ohrozit zdraví lidí, nebo způsobit nepřijatelnou změnu ve složení potravin, nebo způsobit zhoršení organoleptických vlastností potravin.

Nařízením EU č. 2023/2006 došlo k následujícímu rozšíření:
Správnou výrobní praxí se rozumí taková hlediska zabezpečení jakosti, která zajistí, že materiály a předměty se soustavně vyrábějí a kontrolují tak, aby se zajistil soulad s pravidly, která se na ně vztahují, a s normami jakosti přiměřenými jejich zamýšlenému použití.

Pro výrobce polymerních plastů pro styk s potravinami je dále předepsána Rozhodnutím 2007/19/EK tzv. podpůrná dokumentace v následujícím členění:

- Dokumentace o přísadách použitých při výrobě - monomery, aditiva, pomocné látky a 
prostředky pro polymeraci, ostatní látky, např. barviva.
- Dokumentace o posouzení složení
- Dokumentace o posouzení migrujících látek
- Dokumentace o opatřeních na prevenci rizik
- Dokumentace o správné výrobní praxi.

Tato podpůrná dokumentace musí být pravidelně revidována, aby v ní byly zohledněny případné změny složení polymeru, změny právních předpisů nebo dodavatelů.

Směrnicí 282/2008/EK z 27. 3. 2008 jsou určeny postupy při použití recyklovaných plastů pro styk s potravinami. Zatím co v USA platí zásada, že recyklát odpovídá vlastnostem panenského plastu, v Evropě se vyžaduje splnění všech specifických předpisů jednotlivých zemí a Nařízení č. 282/2008, včetně toho, aby recykláty byly vyráběny u autorizovaných společností.

Nařízením EK č.10/2011 byl novelizován, resp. doplněn tzv. pozitivní seznam látek (dříve Nařízení EK 2002/72), které mohou být obsaženy za stanovených podmínek v plastu pro styk s potravinami. Zároveň je v příloze IV definován devítibodový obsah písemného prohlášení o shodě.

Pokud chce výrobce plastů nebo jejich zpracovatel pro aplikaci plastu pro styk s potravinami použít látku, která není na seznamu dle tohoto Nařízení musí absolvovat následující postup:

- podat žádost na národní kontaktní místo - v našem případě na Státní zdravotní ústav Praha. Ten po prostudování předá žádost na EFSA. Pracovní skupina této instituce provede analýzu a předá podklady na jednání Panelu EFSA, kde se vypracuje tzv. provizorní seznam aditiv. 

Po studiu a doporučení k zařazení na pozitivní seznam připraví EFSA návrh Nařízení, který putuje do připomínkového řízení pracovních skupin při členských státech a vybraných průmyslových asociací. Např. při Plastics Europe pracuje stálá komise pro styk plastů s potravinami, ve které je zastoupeno 22 výrobců plastů. 

Po vyřízení připomínek následuje návrh, který se přeloží do 23 jazyků a stálá parlamentní komise pro potraviny jej doporučuje k přijetí. Následuje tisk v oficiálním Věstníku EU, čímž norma vstupuje v platnost.

Jako zajímavost uvádím, že pro papír a lepenku pro styk s potravinami neexistují žádné harmonizované předpisy EU.

I když to možná není zcela viditelné, sehrávají stále hlavní roli při schvalování plastů pro styk s potravinami národní normy a instituce /Zákon č. 258/2000Sb, Vyhláška MZ ČR č.38/2001Sb/. 

Při této příležitosti si neodpustím poznámku, že hodnocení zdravotní nezávadnosti plastů v bývalém Československu dle Zákona a Vyhlášky z roku 1966 mělo, i na základě dlouhodobé tradice, vysokou úroveň a v řadě parametrů naše normy předčily normy evropské.

V současné době jsou za hlavní rizika v segmentu plastů považovány neúmyslně přidávané látky (NIAS) – rozkladné produkty, nečistoty apod. Nově se věnuje pozornost nanočásticím, mikroplastům, oligomérům a endokrinologicky aktivním látkám.

Již z předchozího výčtu aktivit v oblasti rizik plastů pro styk s potravinami je patrné, že této problematice je věnována dlouhodobá pozornost, včetně zákazu používání některých chemikálií. 

Je paradoxem, že pro aplikace plastů pro styk s pitnou vodou neexistuje seznam povolených látek. Dosud nejsou harmonizovány předpisy pro výrobky, které přicházejí do styku s pitnou vodou. V současné době je nové Nařízení ze dne 21. 3. 2019 ve schvalovacím procesu a očekává se jeho schválení v příštím roce.

Z uvedených informací vyplývá, že i když je mechanická recyklace odpadních plastů v řadě případů přínosná, je legislativa pro styk takto vyrobených regranulátů s potravinami značně komplikovaná a pro malé firmy obtížně realizovatelná. 

Obtížně totiž mohou zajistit transparentní informace o aplikovaných aditivech a obsahu zbytkových látek v odpadních obalech, vytříděných pro mechanickou recyklaci. S takovýmto problémem si může poradit chemická recyklace.

 

ilustrační foto/pixabay

Zpět

Členská zóna:

Pro pokračování se přihlašte

Ještě nejste členem? Zaregistrovat se nyní

Napište nám


Kontakty

Svaz chemického průmyslu
České republiky
Rubeška 393/7
190 00 Praha 9

IČ: 16193725
DIČ: CZ16193725

+420 283 290 786

SCHP ČR

Dobrovolné profesní sdružení podniků a institucí se vztahem k chemickému odvětví.
Spojte se zástupci svazu k osobnímu projednání atributů členství.
 

Telefon:+420 283 290 786

MAPA STRÁNEK   |   NASTAVENÍ COOKIES   © 2022 SCHP ČR