6. 10. 2021 / Chemie kolem nás / Autor: Věra Tůmová, Infoprofigroup.cz

Jen díky pigmentům je dnes svět barevnější

Umíte si představit barvu dražší než zlato? Nebo takovou, která je tak toxická, že nevědomky zabíjí ty, kdo s ní pracují, i ty, kdo ji mají na sobě? Nebo obraz malovaný barvou z mrtvých či odstín, který funguje i na hubení hmyzu? Zní to skoro šamansky, ale právě takové barvy měly v historii významné postavení. Bývaly drahé a pro většinu lidí nedostižné. Dnes už tomu tak ale díky vědeckému pokroku v chemii není a je k dispozici mnohem větší škála pigmentů než kdysi.

Obraz Pabla Picassa, dětská knihovnička, fasáda domu, pastelky, pneumatiky, módní látky, kostičky lega… Na první pohled nesourodé věci, které nic nespojuje, ale opak je pravdou. Při vzniku těchto věcí sehrály důležitou roli pigmenty, které jim dodaly barevnost a často i další specifické vlastnosti. Bez pigmentů by pro nás buď ztratily význam, nebo bychom se museli spokojit jen s přírodními barvami a jejich omezenými vlastnostmi. Obrazy bez barev malíř nenamaluje, pastelky bez nich také postrádají smysl, pneumatiky by byly podle kaučuku bílé a látky by měly jen přírodní tóny.

 

A jak si pigmenty představit?

Jedná se o velmi malé intenzivně barevné částice z pevného materiálu, které se přidávají do různých typů pojidel podle toho, na jaký typ materiálu chceme výslednou barvu použít. Například pro akvarelové barvy se jako pojidlo využíval med, pro tempery vejce, pro olejové barvy olej a u akrylů pryskyřice. Barvy pro keramiku, smalty, sklo či fasády mají zase jiná specifická vysokoteplotní pojidla i pigmenty tak, aby vydržela výkyvy teplot i povětrnostní vlivy.

V pojidle se pigment ale nerozpouští, jen se rozptýlí. Výsledná barva je stabilní jen tehdy, když se složky pečlivě promíchají. S oddělováním složek barev měli v minulosti například problém malíři, kteří si barvy sami míchali. Při delším skladování se jim jednotlivé složky začaly oddělovat a před malbou potom bylo nutné vše znovu rozmíchávat. U pigmentů se proto sleduje řada vlastností, které ovlivňují výsledný vzhled a funkčnost barvy. Rozhodující je například její stálost na světle, průhlednost či roztíratelnost. To rozhoduje o tom, jak dobře půjde s barvou pracovat či zda obrazy, látky nebo fasády vydrží dlouho barevné nebo rychle vyblednou.

 

Barevnost díky pigmentům

To, co tedy dělá barvu barvou, jsou tedy především pigmenty. Po staletí se využívaly nejprve jen jejich přírodní formy získané z minerálů, zvířat či rostlin. Teprve relativně nedávná doba v historii nám dala i uměle vytvořené – syntetické – pigmenty.

Půdní, anorganické pigmenty jsou třeba hlinky ze železných či manganových rud a živce. Pálením hlinky vzniká červenavě hnědavá umbra pálená. A ze vzácného kamene Lápis lazuli, dražšího než zlato, se připravovala ultramarínově modrá. Z krásného červenavého minerálu sirníku rtuťnatého se už ve starověké Číně vyráběla zase oranžová červeň známá jako rumělka.

 

Červci, moč a mumie

V případě organických pigmentů, které tvoří sloučeniny uhlíku, se využívaly přírodniny živočišného a rostlinného původu. Červené pigmenty se získávaly z kořenů léčivky mořeny barvířské, z pryskyřice z plodů ratanového stromu nebo ze sušených samiček červce nopálového. Oranžový tón dodávala klovatina ze stromu Garcinia, žlutý zase moč z krávy krmené mangovými listy. Pigment pro hnědavé odstíny pocházel ze žláz sépie či olihně, a dokonce jeden kdysi mezi malíři velmi oblíbený hnědavý tón se vyráběl z pryskyřice, která pocházela z obvazů egyptských mumií balzamovaných asfaltem.

 

Rizika nových syntetických barev

Jen z výčtu těchto několika málo pigmentů je zřejmé, že řada barev byla pro většinu lidí v minulosti neskutečně drahá a tím pádem nedostupná. S rozvojem chemie a průmyslu v 18. a 19. století ale na scénu vstoupily nové objevy i v barvířství. Tehdy se stala kupříkladu velice módní barvou tmavě zelená se smaragdovým anorganickým pigmentem, který v roce 1775 objevil švédský chemik Carl Wilhelm Scheele. Viktoriánská společnost tento odstín zbožňovala. Barva s pigmentem Scheele Green se navzdory své silné toxicitě objevovala na tapetách, oblečení i nábytku. Tvořili s ní i mistři impresionismu jako byl Auguste Renoir či Paul Cézanne. Dlouhodobý kontakt s tímto pigmentem na šatech, v domech či v malířství ale způsoboval zdravotních potíže, které vedly k úmrtím například mezi švadlenami i těmi, kdo šaty z látky s tímto pigmentem nosili. Připisuje se mu podíl i na úmrtí Napoleona Bonaparta, který měl ve svém domě tapetu právě s tímto pigmentem. Traduje se, že se odstín Scheele Green využíval později už jen na hubení hmyzu.

Díky rychlému rozvoji chemie byla většina pigmentů nahrazena jejich netoxickými variantami. V dnešní době jsou všichni výrobci povinni uvádět u jednotlivých pigmentů nejen jejich světlostálost či krycí schopnosti, ale v prvé řadě i jejich případnou toxicitu. Bez přispění vědců, chemiků, bychom dnes jinak měli k dispozici jen velice omezenou škálu barev a svět kolem nás by nebyl tak nádherně barevný.

 

 

Odkaz: Pigments through the Ages - detailed pigment histories, recipes (webexhibits.org)

 

Zpět

Členská zóna:

Pro pokračování se přihlašte

Ještě nejste členem? Zaregistrovat se nyní

Napište nám


Kontakty

Svaz chemického průmyslu
České republiky
Rubeška 393/7
190 00 Praha 9

IČ: 16193725
DIČ: CZ16193725

+420 283 290 786

SCHP ČR

Dobrovolné profesní sdružení podniků a institucí se vztahem k chemickému odvětví.
Spojte se zástupci svazu k osobnímu projednání atributů členství.
 

Telefon:+420 283 290 786

MAPA STRÁNEK   |   NASTAVENÍ COOKIES   © 2022 SCHP ČR