OSOBNOSTI ČESKÉ CHEMIE: Tajemství úspěchu Jiřího Žáka

FOTO: Jiří Žák uveden Svazem průmyslu a dopravy ČR do GALERIE OSOBNOSTÍ PRŮMYSLU
 

Co ho vedlo k podnikání? „Už tatínek byl živnostník, což nás v 50. letech jako rodinu dost postihlo, když byl vězněn za domnělou sabotáž a skončil za to v Jáchymovských dolech. Dědeček vařil povidla, tatínek vařil povidla. A tatínek asi předpokládal, že v tradici budu pokračovat. A já jsem se zamiloval do chemie. Začátky nebyly jednoduché, měli jsme vysoký úvěr, později nás zasáhly povodně. Potřebovali jsme další úvěr. Řada lidí nevěřila, že půjčku zvládneme splatit. Někteří odešli a prodali nám své akcie. Pak jsem přizval dceru. Ta mi tenkrát velmi pomohla,“ odpověděl před časem novinářům Jiří Žák.

Za svou třicetiletou historii si společnost FARMAK, která se zaměřuje na výrobu, výzkum a vývoj v oblasti generických léčivých látek, chemických meziproduktů a chemických specialit, vydobyla své místo na trhu především svým odpovědným a profesionálním přístupem. I proto již podeváté obhájila oprávnění používat prestižní logo RESPONSIBLE CARE, které je spojené právě s odpovědným přístupem k chemii a uděluje jej Svaz chemického průmyslu ČR. Aktuálně tato dynamicky se rozvíjející ryze česká firma zaměstnává bezmála 300 pracovníků špičkové úrovně ve svém oboru.

FOTO: Den otevřených dveří při příležitosti oslav 30 let FARMAK, a.s.
 

Zhruba 90 % své produkce vyváží FARMAK k více než 200 zákazníků do 50 zemí po celém světě. Mezi nová teritoria exportu patří například Čína. Tam firma v roce 2020 odstartovala dva významné projekty, které by měly přejít v nadcházejících letech do komerční fáze realizace. Standardně pak vyváží své produkty do EU, Indie, východní Asie, USA atd.

Klíčovými hodnotami společnosti jsou zákaznická orientace, týmový přístup, odbornost, loajalita a odpovědnost k životnímu prostředí. A na nich tato akciová společnost hodlá stavět i na prahu čtvrté dekády své historie.

„Farmak, a.s., také pravidelně sbírá úspěchy. Například jsme získali titul Lídr Olomouckého kraje v soutěži Ocenění Českých lídrů a dosáhli jsme také na 2. cenu v Ocenění českých exportérů,“ říká Jiří Žák. Posledním úspěchem v ocenění FARMAKu byla loni Cena hejtmana Olomouckého kraje za společenskou odpovědnost.

A jaké je tajemství úspěchu zakladatele této významné společnosti? „To chce kuráž!“ Po vzoru pana Křižíka se tímto heslem řídí i Jiří Žák. A dodává: „Je štěstí být ve správný okamžik na správném místě.“

FOTO: Současná podoba areálu FARMAK, a.s.
 

FARMAK a povodňový rok 1997

Povodně v roce 1997 byly nejenom jedněmi z největších zaznamenaných záplav v Česku, ale také byly v moderní historii nejtragičtější.  Následující řádky jsou přímou vzpomínkou majitele FARMAKu Jiřího Žáka na události roku 1997:

„Morava se rozvodnila v červenci po pětidenních lijácích. Před půlnocí toho dne, kdy voda stoupla, jsem ve FARMAKu osobně byl. S vrátným jsem se domluvil, že kdyby se něco dělo, tak mě zavolají. Jel jsem tehdy přes hlavní most a ještě se nezdálo, že by se voda měla vylít. Ale ono to pak přišlo jako vlna... Volali mi ve čtyři ráno (9. 7. 1997), že „jsme pod vodou“. Hasiči mi řekli, že mě vyzvedne Tatra u Senima. Kolem Černé cesty se ještě jet dalo, ale pak se to uzavřelo. Jediné suché místo bylo před firmou, na místě dnešního parkoviště. Právě tam jednou nebo dvakrát během týdne, kdy byla firma pod vodou, přistál vrtulník. Jinak jsme byli víceméně uvězněni. Cesta od mostu byla pod vodou, na Hradisko se jezdilo člunem.

Na poslední chvíli jsme se snažili ze skladů vytáhnout věci, něco zachránit, ale už bylo pozdě. K opravě tehdy bylo na 200 motorů. Vysušovali a opravovali nám je v Holici. Byli jsme jim vděční, bez nich bychom těžko mohli firmu znovu nastartovat.

Trvalo asi týden, než voda opadla. Po celou tu dobu bylo ve firmě cca 20-30 lidí. Určitá hladina se držela ještě měsíc a pod Hradiskem voda zůstala na polích, takže se musela odstřelit půda, aby mohla odtéct do Moravy.

Trvalo asi tři měsíce, než se firma vrátila do provozuschopného stavu. Velkou zásluhu na tom měli zaměstnanci firmy, kteří uklízeli, sušili, opravovali… Vysoušení nebylo jednoduché, půjčovali se agregáty, místa byla špatně přístupná. Ještě teď, když půjdete kolem Unihaly, tak je na zdi poznat, jak vysoko voda byla.

Na fotkách na webu (odkaz níže) vidíte, jak skončil archiv. Tehdy jsme ho měli v suterénu, což byla samozřejmě chyba. Nikdo ale nečekal tisíciletou vodu. Byly tam veškeré dokumenty. Některé kopie a dokumenty zůstaly nahoře v kancelářích, ale jinak bylo vše v suterénu. Někteří mí kolegové se snažili klíčové výkresy zachránit, usušit. Dnes už máme archiv nahoře ve skladu, do sklepa bych ho znovu nedal.

Produkty (hotové výrobky) zničeny nebyly, ale v suterénu jsme měli suroviny na výrobu… Škody dosahovaly víc než 30 milionů korun. Nebyli jsme tehdy pojištění „proti vodě“, takže jsme ani nedostali žádnou náhradu a banka nám nechtěla půjčit další peníze. Vyřešili jsme to tak, že jsem si otevřel soukromou půjčku ve Švýcarsku a půjčili jsme si peníze na nákup surovin a zahájení další výroby. Kolegové tenkrát říkali, že ten dluh nikdy nesplatíme…

Další problém byl, že jsme hned v lednu 1998 čekali inspekci FDA (Americký ústav pro kontrolu potravin a léčiv). Úspěch při této inspekci byl pro další chod firmy naprosto zásadní. I touto zkouškou jsme úspěšně prošli a mohli začít expandovat na americký trh..."