Novoroční zamyšlení o plastech

Podle dřívějších scénářů se měla vloni světová ekonomika potácet na hraně recese. Ve skutečnosti se dle Mezinárodního měnového fondu očekává růst globálního HDP proti roku 2018 o 2,4 %, v USA o 2,3 %, v EU-28 o 1,4 %, v Číně a Indii shodně o 6,1 %. Podle Evropské investiční banky nedosahují investice v EU potřebné výše a dochází tak k zaostávání za globální konkurencí.

Pro letošní rok se prognózuje mírný pokles růstu globálního HDP o 2,3 %, z toho v USA o 1,7 %, v EU-28 o 1,2 %, v Číně o 5,7 %, v Indii o 6,2 %.

Dle evropské asociace chemického průmyslu CEFIC dojde v roce 2019 v produkci ke stejnému poklesu jako v roce 2018, tj. o 0,7 %. Výroba panenských plastů poklesla za tři čtvrtletí 2019 o 6,7 % a dostala se tak pod úroveň roku 2015.

U spotřeby plastů byl zaznamenán nižší pokles, konkrétně o 0,8 % a proti roku 2015 je hodnota vyšší o 1,4 %. Nižší spotřebu plastů v EU způsobují poklesy ve výrobě automobilů o 6,1 %. V kladných číslech jsou pouze aplikace plastů v balení potravin a nápojů s 2,1 % a v budovách s 2,9 %.

Pro českou ekonomiku je rozhodující ekonomická situace v Německu. Institut Ifo považuje celkovou ekonomickou situaci v tomto regionu za mírně příznivou, když očekává růst o 1,1 % po předloňském mírně nižším růstu o 0,5 %.

Výkonnost služeb a stavebních činností mají pokračovat v růstu, pro průmysl prognózují mírnou recesi, zejména kvůli Brexitu a obchodním opatřením USA s dopady do automobilového sektoru. Zaměření na přebytek obchodní bilance bude pokračovat.

Pozici chemického průmyslu, resp. výrobu plastů, významně ovlivňují Spojené státy americké, které se staly v září 2019 poprvé čistým exportérem ropy a ropných produktů. Způsobil to zejména značný rozvoj těžby břidlicového plynu a tlak na partnery k jeho odběru pomocí tankerů.

Na rostoucí těžbu tohoto produktu byla v posledních pěti letech navázána v USA výstavba obřích petrochemických kolosů s jednotkovými kapacitami kolem 1 milionu tun za rok u typu polyetylen /PE/ a polypropylen/PP/. Jedná se o nejpoužívanější plasty, když jejich spotřeba ve světě v roce 2018 překročila 100 milionu tun u PE a 73 mil. tun u PP, což sumárně představuje téměř 50 % podíl ze všech plastů.

Tyto polymery vyrobené z břidlicového plynu v USA vykazovaly významně vyšší marže než produkty vyráběné v Evropě z ropné báze – konktrétně pyrolýzou nafty nebo benzinu. Očekávalo se tsunami polymerů z USA. To se však nekonalo z několika důvodů:

Asijské marže u HDPE jsou v posledních pěti letech na nejnižší úrovni. V USA poklesly mezi roku 2018 a 2019 z 1070 USD/t na 865 USD/t, v severozápadní Evropě na 732 USD/t, což je výrazně nižší rozdíl proti předchozím letům. Stále je 70 % světové produkce PE vyráběno z ropné báze.

Čína jako největší spotřebitel HDPE zvýšila vloni vlastní produkci o 15 % a v rámci celní války s USA zatížila dovozy z USA clem ve výši 36,5 %. Dodávky z USA se dramaticky snížily-viz obrázek 1.

Po loňském zákazu dovozu plastových odpadů do Číny, kde podíl USA byl významný, byl v Číně nastartován program vyššího využití vlastních plastových odpadů.

V Číně dochází k celkovému poklesu HDP ve srovnání s předchozími roky, což částečně souvisí s poklesem výroby a prodejů automobilů v roce 2019 o 3,5 %.

Obrázek 1 – Importy HDPE do Číny z různých teritorií v 1. pololetí 2018 a 2019

Taktéž k očekávanému zaplavení evropského trhu polyolefiny z USA nedošlo – viz obrázek 2. Evropa se stává v PE mnohem soběstačnější, omezuje dosavadní vývoz polyolefinů a importuje hlavně speciální LLDPE. Pokud by se zavedly diskutované daně na panenské plasty v EU, pak lze očekávat výraznější růst mechanických a chemických recyklací plastových odpadů.

Podle agentury ICIS se Evropa stane do roku 2025 významným importérem – v PE to bude 5,5 mil. tun, v PP 4,5 mil. tun. Tento deficit není reálné nahradit recyklátem. Podle Johna Richardsona /www.icis.com/blog/ nepomohou ani environmentální daně, ani restrikce některých aplikací.

Do řešení problému se musí zapojit výrobci, zpracovatelé, uživatelé a recyklátoři. Týmy musí nabízet inovativní aplikace s využitím ekodesignu. Limitujícím problémem je třídění sebraných plastových odpadů s ohledem na velký počet typů, kombinací a barevných odstínů a hlavně přísné legislativní předpisy pro aplikace recyklátů.

Výrobci primárních plastů musí vyvíjet a zavádět nové procesy chemických recyklací, zejména znečištěných a vytříděných i směsných plastů, atˇ již se jedná o rozpouštění, demonomerizaci nebo tepelný rozklad. Přitom musí prohloubit spolupráci s firmami, které se zabývají sběrem a tříděním plastových odpadů a dále s vědci a start-upy, které se v laboratorním měřítku touto problematikou zabývají.

V EU je nutno vyjasnit definice chemických recyklací a potvrdit, že přínosy z chemických postupů se budou započítávat do celkového procenta recyklovaných plastů /pro odpadní plasty, využívané v energetice, to neplatí/. I když dle agentury TMR se poptávka pro recyklátech do roku 2024 bude v EU zvyšovat ročním tempem 6,9 %, stále to nebude dost pro docílení 10 milionu tun recyklovaných plastů v roce 2025.

Do roku 2020 vstupuje Unipetrol, výzkumně vzdělávací centrum v Litvínově pořádáním dne 16.1.2020 mezinárodního workshopu Recoplas 2020 za účasti expertů z Německa a Polska.

Z dalších akcí na podporu cirkulárních aktivit v oblasti plastů na evropské úrovni uvádím:

- Swiss Plastics Expo v Luzernu – 21.-23. ledna

- Interplastica 2020 v Moskvě – 28.-31. ledna

- Chinaplas 2020 v Šanghaji – 21.-24. dubna

- Druhá konference o chemických recyklacích v Bruselu - 26.-27.5.2020

- Konference Chemical Recycling v Hamburgu – 30.6-1.7.2020

Současná civilizace si již bez plastů neobejde, neboť alternativní materiály, pokud existují, mají řadu nevýhod. Musí se však urychleně řešit efektivní způsoby využití plastových odpadů po skončení jejich životnosti.

ilustrační foto/Robbin Cresswell/jbsa.mil