Memorandum SCHP ČR k nakládání s odpady obsahujícími organický uhlík

Tímto textem bychom chtěli obrátit pozornost k problematice, kterou považujeme za naléhavou, a která je podle našeho názoru v současnosti řešena naprosto nedostatečně. Naším cílem je vyvolat kvalifikovanější a cílevědomější rozpracovávání této problematiky tak, aby se výsledná efektivní řešení co nejdříve dostala do praxe.

Máme na mysli oblast likvidace odpadů organického původu.

Co všechno zejména zahrnujeme do organického odpadů?

• plasty, především plastové obaly,
• konstrukční prvky strojů a přístrojů – termoplastické i termosetické konstrukční plasty,
• elastomery, např. pneumatiky,
• materiály pro stavebnictví – PVC, PUR, PS a další,
• nátěrové hmoty a adheziva,
• textilie z chemických i přírodních vláken,
• produkty farmacie a agrochemie,
• chemicky upravovaný papír či dřevo,
• čistírenské kaly, nemocniční odpady atd.

Navíc se často jedná o složité chemické kombinace různých prvků, nebo látek, které mají finálním výrobkům zajistit požadované vlastnosti.

V obrovském měřítku jsou zejména polymery vzájemně spojeny nebo kombinovány s přírodními materiály organického původu. A k tomu patří časté propojení s neorganickými materiály – kovy, materiály na bázi silikátů apod.

Kromě toho se většina těchto odpadů vyskytuje ve směsích jako komunální odpad, výstupy z demolic, likvidace automobilů či domácích spotřebičů a podobně.

Už jen z tohoto stručného přehledu vyplývá o jak složitou problematiku se jedná.

K podobným závěrům docházejí např. i vznikající pracovní skupiny při Evropské komisi.

Likvidaci organických odpadů můžeme rozdělit do pěti základních skupin:

1. skládkování
2. spalování
3. mechanická recyklace
4. chemická recyklace – chemolýza
5. chemická recyklace – termické procesy, zplyňování

I když se zvětšují druhy a objemy materiálů, které se třídí pro (mechanickou) recyklaci, je stále většina těchto odpadů v České republice likvidována buď skládkováním nebo spalováním. O vysoké zátěži pro životní prostředí včetně uhlíkové a metanové stopy tedy nemůže být pochyb.

Přitom prakticky všechny druhy organických odpadů můžeme efektivně materiálově a energeticky využít pomocí technologií chemické recyklace – především termickými procesy.

Obecně lze říci, že výstupem těchto technologií jsou oleje a plyny, které po určitých úpravách lze použít jako plnohodnotnou náhradu primárních – tedy hlavně fosilních – chemických surovin. Ale i v případě, že by tyto produkty chemické recyklace byly použity pro výrobu energie, je výsledný efekt vždy lepší, než při klasickém spalování takového odpadu (kalorická hodnota těchto olejů nebo plynů z určitého objemu odpadů je vyšší než hodnota z téhož množství odpadů při klasickém spalování nemluvě o „čistotě“, resp. obsahu nežádoucích látek).

V současné době existuje škála vyvinutých a řada provozovaných technologií chemické recyklace, které mohou problém likvidace organických odpadů úspěšně řešit do té míry, že bychom v dohledné době mohli výrazně omezit skládkování a spalování těchto odpadů v souladu s principy cirkulární ekonomiky a uhlíkové neutrality.

I když jsou technologické aspekty této problematiky důležité, je pro pokrok v oblasti likvidace organických odpadů důležitější vypracování legislativních, organizačních a hlavně ekonomických pravidel, která vytvoří fungující systém pro dlouhodobé úspěšné řešení této problematiky.

Klíčovým atributem takového systému by měla být ekonomická výhodnost pro všechny účastníky řetězce zpracování odpadů, založená na principu „původce odpadu platí“.

Samozřejmě modelů financování likvidace odpadů bude více – model Ekokom, přirážka v prodejní ceně na likvidaci, výnosy z vytřídění a přepracování atd. Dalším možným zdrojem by měl být příspěvek za zajišťování celospolečenských nebo místních zájmů – ochrana životního prostředí, zdraví lidí apod. Nicméně tyto modely by měly vyplynout z následných diskuzí, rozborů, formulování pravidel a dalších konstruktivních akcí, které doposud proběhly bez dostatečného efektu a ke kterým nadále vyzýváme.

Jsme přesvědčeni, že právě Svaz chemického průmyslu ČR by měl být jedním z klíčových účastníků řešení problému likvidace organického odpadu při řešení technických i organizačních otázek v této oblasti.

Zároveň jsme přesvědčeni, že jde nejen o součást snahy o rozvoj cirkulární ekonomiky, ale že pozitivní dopady lze spatřovat i v úsilí o dekarbonizaci a zvyšování energetické bezpečnosti státu.

Věříme, že náš apel dojde příznivého ohlasu u všech zainteresovaných subjektů a vznikne brzy koncentrované úsilí o řešení a vyřešení této problematiky.

V Praze dne 23.1.2024