Jednání o globální smlouvě o znečištění plasty ztroskotala

Zasedání Mezivládního vyjednávacího výboru (INC 5.2), který byl hlavním orgánem ustaveným pro řešení otázky znečištění plasty a přípravou textu úmluvy, se v závěrečných fázích vyjednávání věnovalo dvěma hlavním sporným otázkám: zda zavést omezení na výrobu nových plastů a jak řešit nebezpečné chemikálie obsažené v plastových výrobcích a odpadu.

Více než 100 členských států tzv. „Koalice vysokých ambicí“, včetně Spojeného království a bloku EU, se zasazovalo o právně závaznou mezinárodní úmluvu, která by omezila výrobu plastů a zavedla omezení pro nebezpečné chemikálie používané při jejich výrobě. Na opačné straně stála skupina tzv. „Like-minded countries“ vedená ropnými velmocemi a státy s významným petrochemickým průmyslem, včetně Íránu, Ruska a Saúdské Arábie, která prosazovala zásadně odlišný přístup zaměřený spíše na nakládání s odpady a recyklaci než na omezení výroby.

“Jednání výboru INC se řídí, stejně jako všechna jednání OSN pravidlem jednomyslnosti (shody) - což znamená, že jakákoli jednotlivá země může blokovat kteroukoliv část textu úmluvy”, vysvětluje Lukáš Pokorný z Národního a Regionálního centra v RECETOX, který dopady neúspěšného jednání na rozhodování a priority v oblasti ochrany životního prostředí sleduje v rámci spolupráce s mezinárodními organizacemi.

Tato strukturální slabina se projevila, když ropné státy, které považují plasty za zásadní pro svou budoucí ekonomiku, opakovaně blokovaly pokusy o smysluplnou kontrolu výroby. 

Plasty všude kolem nás

Současné odhady naznačují, že množství plastového odpadu se v příštích desetiletích ztrojnásobí, což povede k dalšímu znečištění oceánů, půdy, volně žijících živočichů a dopadne i na člověka. Produkce plastů prudce vzrostla z pouhých dvou milionů tun v roce 1950 na přibližně 475 milionů tun v roce 2022, přičemž prognózy ukazují, že bez zásahu zvenčí bude tento růst pokračovat.

Dopady plastů na životní prostředí a zdraví daleko přesahují rámec odpadu. Vzhledem k tomu, že drtivá většina plastů se vyrábí z fosilních paliv, jejich spotřebovávání se zhoršuje změna klimatu a v okolí výrobních podniků se zvyšuje zatížení místních obyvatel. Horším a méně viditelným, ale již široce rozšířením je zatížení malými částicemi plastů (mikro či nanoplasty), které vzniknou rozpadem či otěrem původního výrobku či odpadu. Mikroplasty byly nyní detekovány v půdě, řekách, ovzduší a dokonce i v lidských orgánech, přičemž vědci jsou zvláště znepokojeni potenciálně toxickými chemikáliemi, které se uvolňují při rozkladu plastů. Ondřej Adamovský, který se na RECETOX zabývá mikro a nanoplasty, a návrh textu úmluvy s dalšími vědci připomínkoval, k tomu dodává:

„Vědecké články, které se hojně objevují v tisku i odborech publikacích a ve kterých se píše, že se mikroplasty našly v plicích, placentě, mozku či v jiný částech lidského těla, vyvolávají otázku, jak se tam mohly dostat. Jednoznačná detekční metoda, kterou by se jejich přítomnost v lidském těle dala opravdu prokázat, zatím chybí. Na rozdíl od chemických látek, které jsou rozpustné, jsou mikroplasty pevné částice, a ty od určité velikosti nemohou procházet biologickými bariérami a pohybovat se tak v těle. Nyní pracujeme na nových metodách detekce mikroplastů, které přinesou velice přesné informace o tom, jaké velikosti a jaké typy mikroplastů jsou schopny migrovat v lidském těle,“

Postoj průmyslu a realita recyklace

Průmysl vyrábějící plasty tvrdí, že řešením je lepší nakládání s odpady, nikoli omezení výroby. Tento přístup zaměřený na recyklaci však naráží na značné překážky. Globální míra recyklace se v současné době pohybuje kolem pouhých 10 % a strukturální překážky brání jejímu podstatnému zlepšení.

Rostoucí mezinárodnífrustrace

Krach vyvolal rozhořčené reakce několika delegací. Francouzská ministryně životního prostředí Agnès Pannier-Runacher vyjádřila frustraci slovy: „Hrstka zemí, vedená spíše krátkodobými finančními zájmy než zdravím svých obyvatel a udržitelností svých ekonomik, zablokovala přijetí ambiciózní smlouvy proti znečištění plasty.“

Výhled do budoucna

Podle ohlasů, které zazněly od nejvyššího vedení UNEP i od některých států “Koalice” neznamená neúspěch jednání OEWG 3.2 v Ženevě konec vyjednávání ani to, že nikdy úmluva o plastech nebude. Na politické úrovni již státy se záměrem mít úmluvu o plastech jednomyslně souhlasily v březnu 2022 a bohužel se od té doby geopolitická situace dost změnila. Na úmluvě se bude dál pracovat, jen v této chvíli neumíme odhadnout, kdy se dialog opět obnoví. Všechny státy i organizace potřebují trochu času na rozmyšlenou, jak dál smysluplně pokračovat. Pozice Koalice i Skupiny jsou na opačných stranách hlubokého příkopu. Musíme hledat cestu a způsob, jak mezi nimi postavíme most anebo příkop obejdeme. Nejbližší příležitost k mezinárodní diskusi bude letos v prosinci 2025 na zasedání UNEA7 v Nairobi” říká Kateřina Šebková z Národního a Regionálního centra v RECETOX, která bude toto jednání sledovat.