2024

Prof. Ing. Jan Hajšlová, CSc. působí od počátku své vědecké kariéry do současnosti na VŠCHT Praha. Do roku 2017 byla vedoucí Ústavu analýzy potravin a výživy FPBT. Postupně se jí podařilo vybudovat špičkově vybavené pracoviště s výzkumem na světové úrovni. Ústav se stal uznávaným centrem pro vývoj moderních analytických metod pro efektivní hodnocení kvality a bezpečnosti potravin, surovin pro jejich výrobu a dalších přírodních materiálů. V poslední dekádě se pracoviště zaměřilo též na realizaci metabolomických studií v oblasti autentizace potravin a hodnocení zdravotních rizik populace v důsledku expozice různým typům kontaminantů a přírodních toxinů.

Prof. Hajšlová je často zvána na mezinárodní symposia a kongresy. Jmenovaná pravidelně pořádá jako ´chairwoman´ spolu s holandským partnerem (WFSR, Wageningen) velmi úspěšná mezinárodní symposia Recent Advances in Food Analysis (www.rafa2024.eu ). Prof. Hajšlová se svým týmem spolupracuje s řadou zahraničních vědeckých institucí a je (byla) řešitelkou, či spoluřešitelkou několika desítek mezinárodních i národních grantových projektů.

Prof. Hajšlová je členkou několika oborových a vědeckých rad a byla členkou programového výboru HORIZON2020 “Food Security, Sustainable Agriculture and Forestry, Marine, Maritime and Inland Water". Na vysoké úrovni je též její pedagogická činnost. V průběhu působení na VŠCHT byla školitelkou 48 magisterských a 30 doktorských studentů, kteří úspěšně obhájili své kvalifikační práce, a řada z nich našla uplatnění v zahraničí.

Prof. Hajšlová získala za svoji vědeckou činnost významná národní a mezinárodní ocenění – cena ministra školství za mimořádný přínos k rozvoji metod pro kontrolu chemické bezpečnosti potravin 2006, Cena Františka Běhounka - 2015, Stříbrná pamětní medaile Senátu - 2016, Association of Official Analytical Chemists  Int. (AOAC) Harvey W. Wiley Award - 2016 (USA) a další, v listopadu 2024 při příležitosti mezinárodního symposia Recent Advances in Food Analysis ji bude udělena rakouskou Aakademií věd cena Fritze Pregla pro vědce s mimořádným přínosem rozvoje chemie.

Ing. Květa Stejskalová, CSc. vystudovala chemické inženýrství na FCHI VŠCHT v Praze (1989) a doktorát ve fyzikální chemii získala poté na Akademii věd. Po kariéře vědce v oboru heterogenní katalýzy s aplikací v ochraně životního prostředí se již téměř 20 let věnuje vzdělávání a popularizaci vědy a výzkumu ať již v programech, které vymýšlí a realizuje v Ústavu Heyrovského nebo s nimi zajíždí i do škol. Ve vzdělávacích programech, kterými jsou například workshopy, stáže, kroužky a kurzy, praktika, letní školy, vědecké festivaly či výstavy vede žáky a studenty k pochopení chemie hlavně přes experimentování v laboratoři. Je autorkou řady výukových videí či videoreportáží z realizovaných programů. Na veřejnosti se od roku 2009 objevuje s úspěšnou putovní výstavou o nobelistovi Jaroslavu Heyrovském s názvem Příběh kapky, kterou dosud navštívilo téměř 35 000 návštěvníků. Přínos k rozvoji chemie vzděláváním širokého spektra zájemců o tento obor také realizuje jako šéfredaktorka časopisu Chemagazín či jako předsedkyně správní rady Nadačního fondu Jaroslava Heyrovského, který se věnuje podpoře nadaných zájemců o vědu z řad středoškoláků a jejich pedagogů. Její aktivity byly dosud oceněny Českou hlavičkou za práci s mládeží (2010), Medailí Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy (2011) a Medailí Učené společnosti České republiky (2023). Největší radost jí však udělá, když své žáky pro chemii nadchne nebo když předškolák po zhlédnutí jejího chemického divadla řekne, že byla „fakt hustá“.

Ing. Karel Voldřich, ředitel SCHP ČR 1992–1998 Karel Voldřich se narodil 14. července 1934 v Katovicích u Strakonic. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze a svou pracovní praxi začal po ukončení studia ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v roce 1958. V roce 1964 se stal sekretářem náměstka ministra chemického průmyslu. Po následné reorganizaci státní správy pracoval nejprve v odboru chemického průmyslu a později jako poradce ministra pro chemii a nakonec celých 12 let jako ředitel sekretariátu ministra průmyslu. Od ledna 1991 byl tajemníkem Svazu chemického průmyslu ČR, který nejprve fungoval jako odvětvový svaz Svazu průmyslu České republiky. Po ustanovení SCHP ČR jako právnické osoby se stal jeho ředitelem a po odchodu do důchodu pracoval ještě v sekretariátu na úseku sociální politiky. Karel Voldřich byl celý život vášnivým sportovcem. I po osmdesátce pravidelně hrával tenis a především volejbal.

Ing. Daniel Košťál vystudoval obor syntetická paliva a ropu na pražské Vysoké škole chemicko-technologické, kterou ukončil v roce 1962. Po promoci nastoupil do Urxových závodů Ostrava na pozici výzkumný pracovník. V roce 1965 se přestěhoval do Valašského Meziříčí, aby mohl pokračovat ve své výzkumné činnosti a tím pomáhat rozvoji nově vznikajícímu chemickému závodu (Urxovy závody dnes DEZA, a.s.). Do 90. let byl součástí různých výzkumných týmů, kde se věnoval např. vývoji katalyzátoru na výrobu antrachinonu, rozvíjel průmyslová řešení krystalizace, rafinace a především destilace, na kterých je současná společnost založena. Do roku 2003 poté působil na pozici vedoucího odboru výzkumu a technického rozvoje, kde se aktivně spolupodílel na dalším rozvoji chemických výrob. Jeho důležitou pozici a odbornost lze doložit desítkami interních laboratorních a výzkumných zpráv a také faktem, že pro společnost aktivně pracoval plných 46 let.

Ing. Jiří Hradil, absolvent Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích z roku 1960, se specializoval na obor Zvláštní výroba, pod kterým se skrývalo zaměření na výbušniny. Po studiích nastoupil do bohumínského závodu Moravských chemických závodů v Ostravě - v té době byla dnešní Bochemie založená v roce 1904 jako Österreichisches Chemikalienwerk Rudolf Goldschmidt & Co. jejich součástí. Postupně se vypracoval od mistra ve výrobě přes technologa, vedoucího výzkumné skupiny zaměřující se na dezinfekční prostředky na bázi aktivního chloru až na post vedoucího výzkumu. I když jeho počáteční výzkumné aktivity směřovaly do oblasti polovodičů a anorganické chemie, vznikl díky nim v roce 1973 dnes už legendární dezinfekční přípravek na bázi chloru SAVO. Název SAVO, který sám navrhl a který je zkratkou pro „sanace vody“, se stal synonymem pro dezinfekční produkty. SAVO se za více než půl století od zahájení výroby rozrostlo v širokou řadu čisticích a dezinfekčních prostředků používaných nejen v domácnostech, ale i ve zdravotnictví, potravinářství a gastronomii, a to nejen v České republice, ale i v dalších zemích střední a jihovýchodní Evropy. Pan inženýr Hradil sice nepublikoval v prestižních časopisech, neúčastnil se vědeckých sympózií a nebyl členem významných grémií, ale zanechal za sebou nesmazatelnou stopu jako výzkumník, který celý svůj profesní život zasvětil praktické chemii v průmyslové výrobě, poctivé práci pro Bochemii a.s. Bohumín a který významně přispěl ke zkvalitnění každodenního života hned několika generací spotřebitelů.